Zase jednou workout

Ahoj všichni!

Měsíc zase utekl jako voda a mě... vypršela permanentka v posilovně. Chtěl jsem si okamžitě koupit další, ale proč zase tělo na týden nešokovat. Tak si dám týden venkovního cvičení, běhání a tak dále. Vezmu si k tomu na pomoc bráchu, ten je přece jen v těchto věcech znalejší. Já cvičím ve fitcentru, on venku. Máme to hezky rozdělené.

Včera bylo horko. A pořádné. Co si třeba zaběhat? A co třeba si za to rovnou dát nějakou odměnu? Tak jsem vytvořil plán. Respektive trasu. Poličná - Valmez - Bazén - Meruňky - Poličná. Dopadlo to trochu jinak, než jsem očekával. Ve Valmezu, kde máme bazén, bylo u sousedů v bazénu veselo. Kamarádi si tam dávali vychlazené pivo, jako zaručenou obranu proti dusnu a horku. Tak jsem si dal dvě s nimi a běžel zpět. Místo meruněk pivo. To se dá, ne? Cestou zpátky jsem se stavil ještě na hřiště, dát si pár přítahů a hotovo. Večerní výběh se vším všudy.

Příprava na výběh

Boty slouží pořád výborně

Můj pokoj , start trasy - ne ta stodola, ale jak je otevřené okno

Chtěl jsem pak fotit i dál, bazén, meruňky, mňam. Jenže plán byl narušen, tak tu mám starší fotky. Aspoň ten bazén.

To by byl včerejšek. Dnešek už se nesl ve znamení úplného workoutu s bráchou. Fotku jsem ostatně házel i na FB, ale kdo tam není, tak tady je.

Nechal jsem se trénovat. Přece jen neznám tolik cviků. A bylo to super. Všelijaké přítahy, zdvihy, zvedy... prostě plnohodnotný trénink zad i bez nějakých činek, nebo strojů. Na konci i břicho, taková upravená rutina pěti cviků po 20 opakováních. Až budu mít náladu, určitě to sem vypíšu ať aktualizuji i ty tréninky. Dnes bylo i lepší počasí, trochu sprchlo a tak se dalo normálně dýchat.

Stejně to teď bude s tím cvičením zajímavé. O víkendech nebudu vůbec doma a ani s přístupem k fitcentru to nebude slavné. Nějak to budu muset změnit. Ale budete o tom vědět jako první, protože to tu napíšu. A vůbec bych mohl napsat i nějaký super chytrý článek plný rad a poznatků. Jenže to já už všechno psal. Třeba se na škole dozvím něco nového a budu to moci předat dál. Do té doby budete muset trpět mé výpisky toho, jak se vlastně mám. :))

Tak si užívejte úterý, mějte se fajn,

David

Nědělní lážoplážo

Ahoj všichni!

Co s vámi dělají ty teploty venku? Konečně pořádné léto, ne? A protože jsem dostal dneska volno z brigády, mohl jsem si udělat úplnou pohodu. Dva dny teď byly bez posilovny (pátek, sobota) protože vstávání ve tři ráno a následný příjezd v devět večer trochu nepasuje do otvírací doby fitcentra. Ale co, můžu tomu říkat regenerace. I když to dvanáctihodinové stání na sluníčku taky není nic moc. Ale pracovat se musí, práce šlechtí a já jsem teď po těch dvou dnech šlechetný.

Dnes už v plánu posilovna byla. Dal jsem si nějaké full-body, nic důležitého. Pohodička. Předcházelo tomu parádní odpoledne na zahradě, kterou sem tam navštívíme (bydlel jsem tam 20 let, teď jsme prvním rokem přestěhovaní jinde). Ale babi s dědou tam jsou pořád. Tak byl oběd a potom parádní leháro s drahou polovičkou, knihou a ledovou kávou. Idylka, ne? Bazén je samozřejmostí (spíš bazének, ale i to se dá). Na slunci to teda nic extra nebylo. Po chvíli jsem se začal rozpouštět a radši zmizel pod terasu. Ale aspoň člověk rychle uschnul.

Tak tady je místo činu

Není na škodu mít na zahradě přístup k čerstvému ovoci. Na tom totiž poslední dobou jedu někdy hodně dlouho. Nějaké normální jídlo - kdo by na to v tom horku měl chuť. Ale vychlazený meloun, meruňky, broskve... To zní lépe. Tak moje dnešní předtréninkovka vypadala nějak takhle. Musím říct, je v tom obrovský rozdíl - jestli si utrhnete ze zahrady ze stromu, nebo koupíte v obchodě.

Na zahradě jsem samozřejmě nebyl sám. S přítelkyní jsme toho využili, vzali knihy, četli a koupali se.

A kdybyste chtěli vědět, co jsem poslední dva dny jedl... ani se neptejte. Byl to takzvaný "chlebový jídelníček". Prostě samý chleba, někdy s marmeládou, někdy se sýrem a podobně. Co si s sebou taky vzít, když jedete někam 200 km daleko, do úplného vedra. Nejsem na to pyšný, sám mám radši pestřejší stravu, ale to nešlo. Možná by šlo, ale já jsem línej. Nejsem línej, ale nechtělo se mi.

Dneska je to teda takový foto článek, žádný stres, žádné starosti. Nějak ty horka přežijte, moc si nestěžujte, protože v zimě se vám po tomto bude zase stýskat. Tak mějte co nejlepší zbytek víkendu,

David

Kdysi dávno...

A že jich bylo...

Něco přímo z mého života...

Tak například - čím složitěji stroj vypadá, tím bude účinnější. Takže pokud stroj v posilovně nápadně připomíná spalovací motor nebo něco, na čem by se dalo štěpit jádro, určitě to bude pro mě to nejlepší. Obyčejné činky jsou k ničemu. Vždyť to můžu doma zvedat třeba pytle naplněné pískem. Hele, na tomhle stroji se můžeš tak šikovně otáčet. Na břicho neexistuje nic lepšího, toč se dokola a ony ty břišní svaly vylezou jedna dvě. Tři, čtyři, pět... 

(tohle bylo asi 2 roky zpátky)

A opravdu. Když jsem přišel do posilovny, hrozně mě zajímaly všechny stroje. A čím složitější, tím lepší. Na tom přece něco musí být, když to vypadá tak drsně. Dobře, tu činku taky jednou za čas zvednu, ale podívej se na ty kladky! Tam budu od teď cvičit úplně všechno, protože to vypadá tak drsně, že se to časem určitě přenese na mě. Nepřeneslo. 

Kdysi - dnes

Každý jsme si někdy mysleli, nebo udělali něco, na co teď třeba už moc pyšní nejsme. Já mám ten problém, že místo toho, abych mlčel a snažil se dělat, jakože se nic nestalo, tak to vytroubím do světa. Přece jen, jsou to zážitky a o zážitky by se měl člověk podělit. A protože jsem člověk, tak se dělím. Teď něco z doplňků.

Dívej, oni mají bca!

A co to vlastně je? 

Nevím, ale prý to regeneruje, nebo co. Prostě je to super po tréninku. 

Tak si to pak koupíme, ne? 

Po velice těžkém tréninku na kladkách a točícím se stroji na břišní svaly na to přišlo. Hned se šlo k baru a objednávalo se. Když pak před nás postavili bca v tekuté formě a v panácích, které nám tou dobou byly velice známé z hospod... no, následovala scénka jak z putyky, veliké ťuknutí a projev "na zdraví". Nechci si ani domýšlet, jak se na nás všichni museli koukat. Dále to pak byly gainery v mléku - ne proto, že bychom potřebovali nabrat, nebo doplnit cukry. Jednoduše to chutnalo jako vanilkový puding. No mňam!

Tohle se mi nestávalo, když jsem začal pravidelně cvičit. Tohle bylo ještě dřív. Ale i teď kolikrát přijdu na to, jaké dělám blbosti. Člověk musí zkoušet, co mu vyhovuje a co naopak vůbec. V tu dobu mi to určitě vyhovovalo. Alespoň si nepamatuji, že bych byl kvůli tomu někdy naštvaný. 

Když si na to člověk vzpomene, náhodou to není zase tak špatný. Nic jsme nemuseli řešit, z posilovny jsme se vrátili hned k počítači a celou noc na skypu hráli Warcraft. Idylka. A určitě toho bylo ještě víc. Bohužel moje paměť na to má jiný názor. Jak si vzpomenu na něco dalšího, pro sebe si to určitě nenechám. Dělím se. Jsem člověk. A pokud jste lidi a máte něco v rukávu, podělte se taky.

A mějte se skvěle,

David

Léto, prázdniny a pohoda

Ahoj všichni.

Trochu atypický název příspěvku, ale hodí se. Je totiž pravdivý. Nemyslete si, že jsem s psaním na blog, s cvičením, nebo i dalšími věcmi skončil. To ne. Jen prostě není pořád co vypisovat a než psát blbiny, radši budu ticho. Teď tu mám ale takový ryze prázdninový článek o tom, jak to probíhá. V pohodě. Takhle by to možná i stačilo. Ale já se rád vypíšu.

V civilu

Léto, horko a já nemám hlad. Opravdu, ještě rok zpět pro mě bylo nepředstavitelné, že bych snědl jen tři, nebo čtyři jídla přes den a to ještě kdy se mi zrovna chce. Jediné dva pevné body jsou snídaně a oběd. Na snídani mám pořád vločky - od těch asi neupustím, protože stačí prostřídat ovoce a rozhodně se vám to nepřejí. Druhý pevný bod jsou obědy... u babičky! Většinu prázdnin se totiž stravuji ryze babičkovskou stravou. A dědečkovskou. Chápete, že ty zajímá můj (pro ně nový) životní styl asi tak moc, jako novinky v počítačových hrách pro tento rok. Já jsem ten, co se musí přizpůsobit. Popravdě řečeno, jde to hrozně lehce. Užívám všech těch dobrých jídel, nemusím vařit, nemusím se starat. Je to fajn. Takže ať je smažené, pečené, vařené nebo dušené, prostě to sním. Dvakrát do týdne mívají maso, ale to jsem sem tam jedl i v Ostravě. Slovo vegetarián, vegan, či cokoliv podobného je tam vyloženě sprosté. To je tak, když vám někdo celý život do hlavy tluče (ať už rodiče, nebo reklamy), že mléko je na kosti a bez masa nepřežijete. Hádat se nebudu, protože je to absolutně zbytečné.

Dnešní den - 23.7.2013

Cvičit chodívám ráno, ale už ne tak brzy. Prvním důvodem je to, že fitcentrum ve Valašském Meziříčí otevírá až v 8:00. Druhým důvodem je pak to, že hned po cvičení pak chodívám na již zmíněné obědy. Takže trénink mívám od 10:30 - 11:30. Někdy se to mění, ale před obědem chci mít prostě odcvičeno. Trénink jedu pořád stejný, 6 krát týdně. Bohužel (bohudík) to budu muset změnit. Často teď o víkendech nebudu bývat doma a přístup k fitcentru taky nebude. Takže od příštího týdne najíždím na nějaké fullbody a jiné blbinky do toho září, než začne škola a zase budu mít ucelenější režim. Vypadám furt stejně, vzhledem k tomu, že mi ani o nic jiného nejde. Jen nohy se hodně změnily (k lepšímu) jak jim dávám teď zabrat.

Hlavní je noha, binec už jsem uklidil.

Celkově to tu začne "žít" až zase nastoupím do školy. Pak bude o čem povídat a psát. Ale samozřejmě si něco vymyslím i teď, přes prázdniny. Nechci to tu mít úplně bez článků, to ani náhodou. Ale víte jak to v létě je. Prostě si užívám klidu a volna, dokud to jde. Protože se to brzo zase změní. Tak snad si užíváte i vy. Chápu, že prázdniny asi všichni nemáme, ale léto ano. Tak je třeba toho využít.

Mějte se hezky,
David

Cviky co mě baví a proč #1

Ahoj všichni,

chtěl bych vám tu vypsat takovou první várku cviků, která mě opravdu baví a cvičím je s chutí. Ne, že bych si do tréninku vybíral věci, ke kterým mám vyloženě odpor, ale vždycky se najdou cviky, které mám radši a nebo naopak, mi zase tak sympatické nejsou.

1. Dřepy (nohy)
Pro mě naprosto nejzákladnější cvik, ke kterému jsem si vypěstoval velmi kladný vztah. Ať už pro to, že při dřepování spálím mnohem více kalorií, než když blbnu na pásu, či na kole, nebo pro jeho vynikající vlastnost - rostou po tom nohy. A to já potřeboval jako sůl. Nejsem žádný rekordman, nejvyšší váhu jsem na dřepech měl 150 kg, ale běžně jezdím série maximálně ze 110 kg. Vyšší počet opakování mi zajistí zbytek.

2. Výpady s jednoručkama (nohy)
Ještě na chvilku zůstaneme u těch nohou. Výpady jsem zařadil až později, protože... ruku na srdce, když si do rukou vezmu 25 kg činky, ještě mám k tomu dělat ten cvik... bolí mě pak stehna, ruce, ramena. Ale právě v tom jsem našel zalíbení. Po pořádných výpadech jsem rád, když dokážu vrátit činky zpět na stojany a cestou zpět se nesnížit k rituálnímu políbení podlahy. Na tréninku mám hrozně rád, když cítím, že stál za to. Proto přece do toho fitcentra jdu.

zdroj: ordinace.cz

3. Pullover s jednoručkou (hrudník)
Pullover se mi líbí hlavně proto, že u něj pořádně cítím spodní část hrudníku. Tento cvik dávám jako úplně poslední (když mám trénink hrudníku) a to z jednoho důvodu - krásně mi silově protáhne hrudník. Zase tak často si nevšímám, že by tento cvik používalo hodně lidí. Přitom je třeba budovat hruď ze všech stran, ne jen bench, bench, bench (ten je ale taky výborný :D)

zdroj: cvicime-jime.cz

4. Kliky na bradlech (hrudník/triceps)
Tady ten cvik mám rád kvůli jeho komplexnosti. Stačí se umět správně hýbat a můžu cvičit buď triceps, nebo hrudník. Triceps cvičím, když se zvedám v horní polovině, hrudník v té spodní. Asi to tu pořádně nevysvětlím, ale nikdo mě nemůže nařknout, že bych se o to nepokusil. Každopádně tak i tak nikde jinde pořádně neprocítím danou partii. Dělat něco "ve vzduchu" je prostě zase trochu jiné.

zdroj: fitness-muscle.info

5. Zvedání velké činky na biceps
Až uvidíte tu nejdelší tyč ve fitku, tak přesně tu myslím. Na tu si naložím a s tou cvičím. Samozřejmě bicepsové zvedy. Tenhle cvik jsem začal dělat někdy před rokem a schválně jsem s ním zařazoval i cheating (vetší váha a pomáhal jsem si celým tělem). Sebral jsem to asi Arnoldovi, nebo už nevím komu. Co můžu říct - 100% účinnost. Skvělý cvik, na který nedám dopustit. Dá zabrat, protože jen samotná tyč váží třeba 20 kg. Obrázek jsem těžce hledal (asi 30 vteřin) a nenašel. Tak aspoň tady ta fotka, na které to jedu.

Prvních pět cviků. V oblibě jich mám samozřejmě víc, ale to by nebylo ono, abych to vypsal všechno na jeden zátah. Co vy, shodli jsme se v některých? Nebo právě naopak? Příště přijdou i "méně oblíbené" cviky. Ať to pořád není jen o vykecávání, ale i o užitečnějších radách.

Mějte se a užívejte pondělí,
David

Kliďas David

Ahoj všichni!

Já jsem hrozně klidný člověk. Opravdu. Já se nikdy nerval, nevyvolávám konflikty, když už se k něčemu schyluje, tak se na to radši vykašlu, protože to opravdu nemám zapotřebí. Nejsem žádný Van Dam, abych to málo, co jsem se naučil v boxu, kick boxu a tak dále používal někde venku. Za prvé by mi to asi nepomohlo a za druhé určitě ne. Navíc zastávám názor, že takové ty venkovské rvačky budou asi těžko probíhat stejně, jako ty ve filmu, nebo když si jdeme s kamarády zaťukat ven. Ale co člověk to názor a co názor to problém. Proto málokdy pochopím ty válející se individua, které se snaží co nejdřív toho druhého kopnout do koulí, nebo mu roztrhat tričko.

Taky jsem začal být imunní na řeči ohledně steroidů. Teď vám tu udělám veřejné přiznání - neberu! Ale některým lidem to vysvětlíte těžko. Spíš... já to teda nevysvětluji vůbec. Takové věci by mi zkazily den a já mám hrozně nerad, když mi něco ten den zkazí. Když má někdo problém pochopit, že jsem si tento rok ještě nekoupil ani blbý protein, pak se pokračuje blbě. Ale nemyslete si, já mám na steroidy úplně obyčejný názor. Jsou mi fuk. A asi by mi to mělo i lichotit, když si někdo myslí, že takhle vypadám se steroidy. Protože já osobně svou formu nepokládám za nic výjimečného. Pravidelné cvičím a když už do toho fitka jdu, tak se tam neflákám. Konec mého příběhu. A navíc - i se steroidy musíte přece něco dělat. Makat, potit se, vypouštět v tom fitku duši. Tělo má své limity, nejde "jen tak" vypadat obrovsky jak kluci z Olympie. A když ty limity chcete překonat, musíte sáhnout po něčem takovém. Dneska už je to víceméně součást toho sportu. Je to škoda, ale doba se mění. Navíc to není jen v kulturistice. Je to všude.

Další věc - když někdo řekne, že chce začít cvičit - neberu ho vážně. Nezlobte se na mě, ale je to tak. Brát vážně toho člověka začnu, až svému slovu dostojí. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že ten, kdo prohlásí "chci začít cvičit", tak se málokdy dostane dál, než za první dva týdny. Chce to nevytrubovat do světa tak osobní prohlášení a opravdu začít. Pak, po nějaké době, až to bude pravda, to posílat dál. Začne každý, vydrží málokdo. A to nemluvím o nějakém každodenním cvičení, ale třeba i dvakrát, třikrát do týdne.

Něco jiného je ale si kvůli tomu založit blog. Nebo deníček. Já kdybych věděl, že se něco takového dělá, neváhal bych a teď slavil už rok a půl existence. Bohužel, moje blesková povaha si něčeho takového všimla až v říjnu minulého roku a tak jsem šel s kůží na trh o něco později. Ale psaný deníček jsem měl. Ne, že bych si tam psal věci typu "můj milý deníčku", ale různé poznatky z tréninku, nebo internetu tam byly. Tahle motivace se mi líbí. Zapisovat si své cíle, dělat rozdílové fotky, psát svoje názory a mnoho dalšího. Docela se divím, že neznám někoho dalšího. Tím myslím kluka. Vůbec mi nevadí být nějaká rarita, ale občas si říkám, jestli to takhle i zůstane. Na druhou stranu, stejně mě víc baví si číst blogy opačného pohlaví. Co vás vlastně donutilo/inspirovalo k tomu, založit si blog?

Říkal jsem si, že vás při sobotě nebudu otravovat, ale nějak se mi to nepovedlo. Tak si ji aspoň náležitě užijte, mě čekají záda ve fitku! Teda.. čeká mě tam ten trénink. Záda jsou tam, kde mají být!

David

P.S. Fotku tu dávám jen proto, aby nebyl článek bez náhledu. Navíc mám na ni superzamyšlený výraz, který se k tomuto článku hodí.

Supersérie, to mě baví!

Ahoj všichni.

Když jsem dneska ráno trénoval (v posilovně bývám první a celý trénink cvičím sám, maximálně ve dvou, protože na 8:00 se nikomu nechce), tak jsem velice přemýšlel. V plánu byly ramena, což je trénink maximálně na 40 minut + břicho. Ne, že bych si tohle uvědomil až dnes, ale trklo mě to. Trénink už dávno neberu jako nějaké zvedání činek, nebo závaží. Je to pro mě hra. Dostávám se dál a dál, obměňuji cviky, snažím se vymýšlet zajímavé variace. Možná je to částečně i tím, že jsem začal cvičit supersérie. Tam se dá vyblbnout dost.

Nikdy jsem je nedělal, mám je až tento poslední trénink. A baví mne to. Hrozně moc. Jde jen o to, vymyslet si tu správnou kombinaci. Já se přiznám, zatím jsem se hodně díval k jiným, hlavně ke Gregovi, nebo Jeffovi. Ale protože jejich fitka disponují trochu jiným zařízením, než ty naše, musí se improvizovat tak i tak.

Takže jsem si trénink poskládal nějak následovně (nebo se o to aspoň snažil), abych měl vždy jednu, nebo dvě supersérie, pak samostatný cvik, zase supersérie a zase něco samostatně. Ať tam mám taky změny a celou dobu nelítám po fitku jak zblázněný. Když zabíráte dva stroje, už jen to někomu hne žlučí. Já tomu moc nerozumím, ale je to tak. Neřeknu, když si člověk pro sebe hamouní pět strojů, ale na ty supersérie je to ještě v pohodě. Navíc, já tenhle problém nemusím řešit vůbec, chodím ráno. A ráno se nikomu nechce.

Když se mrknete na můj trénink, tak tam těch supersérií je požehnaně. Všechny kombinace mohu doporučit, ani jedna mi nedělá problémy, nebo něco jiného. U některých cviků to byl dost nezvyk (kliky na činkách, zvedání na loktech), ale nic co byste nepokořili. Tak jen do toho. A další věc - opatrně s počítáním. U supersérií se snažím jít hodně často do svého maxima, do vyčerpání. Hlavně u toho druhého cviku, když vím, že pak následuje 60-90 sekund přestávky. Potřebuji ty partie rozvíjet, ne se držet přesného počtu opakování, i když mám ještě sílu na další dvě, nebo tři.

Snad vám někomu taková povídačka o mém setkání ze supersériemi pomůže, nejsem zvyklý si nechávat moc věcí pro sebe. Tak krásný slunečný den přeji,

David

Proč? Protože mě to prostě baví!

Ahoj všichni.

Poslední dobou jsem slyšel pár otázek na týkajících se různých fitness soutěží a podobně. Abyste mě nechápali špatně - lidi, kteří se v takových soutěžích prezentují, mají můj největší obdiv a respekt. Okrajově jsem seznámen s tím, čím vším si musí projít, než se na takovou soutěž připraví. Já bych na to neměl nervy, to je hned jedna z věcí. Ale spíš... kvůli něčemu takovému jsem cvičit nezačal. Tady tím směrem moje ambice nikdy nešly.

Celý tenhle kolotoč začal hlavně kvůli tomu, že jsem chtěl zhubnout. Na začátku nebyly ani myšlenky na nějaké extra vysportované tělo. Prostě dát pryč tu pneumatiku, která se přelívá přes rifle, když si sednu a to bude stačit. Měl jsem štěstí. Štěstí bylo i to, kolik jsem vážil. Takových 88 kilo, sice jsem na sobě měl množství tuku, ale pod tím byl slušný základ svaloviny, ať už z nějakých brigád, nebo občasného fitcentra předtím. Já nikdy nenapsal, že jsem to měl nějakým způsobem hrozně těžké! Nechvástám se, kolik času jsem do toho musel investovat a co všechno mi to vzalo. Nic z toho totiž není pravda. Těžké jsem to opravdu neměl. Oproti kamarádům, kteří musí vůbec nějaké ty kila nabrat, aby mohli pořádně začít, jsem měl bezvadný základ. To, co bylo ze začátku povinnost, nutnost, se stalo každodenní součástí mého života. Jak někdo hraje denně hodinu na počítači, tak já jdu zase do fitka. Tyhle dvě věci nechci nějak srovnávat (sám dělám někdy to i to). Ale pouze jako přirovnání. Je to prostě úplně přirozená činnost. Pro mě.

A teď, když už vypadám aspoň trochu dobře, se někteří diví, proč nejdu do nějaké té soutěže. Abych byl přesný - já si nemyslím, že bych si vůbec zasloužil do něčeho takového jít. Lidé, kteří ve fitness a kulturistice soutěží - pro ně to něco znamená. Obětují tomu spoustu času, chce to mít hodně pevné nervy a výdrž. Já sice tyhle aspekty splňuji, ale už tam není to přesvědčení. A hlavně kvůli tomu mě na těch pódiích nikdy neuvidíte. Druhá věc je ta, že bych na to třeba neměl ani kvalitou, ale to, co jsem chtěl říct, je asi jasné.

Cvičím často. Cvičím dost a hodně a kdoví co ještě. Mám spoustu pohybu. Chodím běhat, chodím boxovat. Sem tam i plavat. Tomuto všemu já osobně říkám "pohyb navíc". Každému, kdo chce cvičit, to opakuji několikrát. Je hezké mít svůj tréninkový plán, nějaký časový rozvrh toho, co bude cvičit a jak se bude hýbat. Ale to je třeba pro mě jen polovina toho všeho. Co už na papíře napsané nemám, jsou ty stovky naběhaných kilometrů, desítky bazénů a dalších. Ten "pohyb navíc". A sám mám za to, že právě tento pohyb mi dává úplně stejnou měrou, jako hodiny v posilovně. Krásně se to doplňuje. A dělám to hlavně proto, že mě to baví.

Pár let zpět

A protože mám pohyb rád, můžu si dovolit jíst si jako král, aniž bych se musel bát, že se to na mém těle nějak projeví. Už je to dlouho, co jsem nad tím takhle přemýšlel. Kdysi jsem měl pravidelný režim, stravu jak vystřiženou z obrázku a tak dále. Teď mám pár jednoduchých zásad, oproti tomu, co to bylo je to vlastně úplné minimum. Hlavní a nejdůležitější z nich je "cítit se dobře". Ale abyste si nemysleli, že vás nabádám k tomu, na všechno se vykašlat... ta pravidelnost a všechno k tomu mi opravdu pomohlo. Dostalo mě to tam, kde jsem teď. Ale přišel čas na změnu. O tom už jsem i jednou psal. Jím, abych žil. Nežiju, abych jedl. Mám snídani, mám oběd, mám večeři. A to mezitím? Když dostanu hlad, najím se. Když mám trénink, dám si po něm co si právem zasloužím. Ale hodinky na odpočet času už jsem dávno vyhodil.

Mějte co nejlepší vstup do nového týdne,
David

Rozcvička a já

Ahoj všichni!

Chtěl bych napsat něco o mém rozcvičování. Co dělám před cvičením, abych se cítil dobře. A co naopak dělám hned potom, co docvičím. Kdybych napsal slovo NIC MOC, asi by to skoro přesně vystihlo to, co chci tímto článkem říci. Ale aby to někdo nepochopil špatně, trochu to rozvedu.

Nikdy jsem nebyl velký fanda rozcviček. V tělocviku mě to otravovalo, můj protáhlý ksicht mi mnohdy zařídil úlohu předcvičování... asi si to dovedete představit. Já neříkám, že není dobré se protáhnout. Ale je důležité vědět JAK SE PROTÁHNOUT V ZÁVISLOSTI NA NÁSLEDNÉ FYZICKÉ AKTIVITĚ. Protahování celého těla, kroucení hlavou a lízání loktu mi přijde opravdu zbytečné, když mě čeká nějaká silová fyzická námaha ve fitcentru.

Na základní škole nám paní učitelka říkala, jak je důležité protáhnout si celé tělo, pořádně, aby jsme si nic neprovedli se svými svaly a podobně. Taky se říkalo, že z mléka budete mít nejvíce vápníku. Ono se celkově říkalo tolik věcí, co se v tu dobu zrovna hodilo. A dneska tomu není jinak. Všechno je pravda tak na půl, někdy vůbec.

Můj případ - přijdu do fitcentra, klidně svižnější chůzí, abych se nastartoval. Po převlečení si jdu někdy zaběhat, někdy ne, záleží na tréninku. Ale takový 5-ti minutový běh na páse si sem tam dám. Prostě abych se zahřál, lépe se mi pak cvičí. Nemá to žádný jiný důvod. Když přejdu k činkám, tak začne moje rozcvička. Párkrát si naprázdno vyzkouším cviky dané partie, která mě čeká a tím to vlastně i končí. Nevidím důvod si před tréninkem unavovat šlachy nějakým zbytečným protahováním. Třeba i toho, co se v ten den vůbec nepohne. Funkčně jsem se nastartoval tím pásem a to mi prakticky i stačí. A když na ten pás nejdu, tak si trochu osahám ruce, párkrát se zaraduji nad tím, jak je v posilovně málo lidí, do toho si i poskočím a tohle všechno mi zabere asi 20-30 vteřin. Konec mého velkého rozcvičování.

Když už se chci pořádně protáhnout, udělám si z toho celkový trénink. Soustředím se jen na to protahování, setrvávám v daných pozicích delší dobu a protahuji si šlachy. Nebo když se chystám si zaboxovat, vybít se do pytle, tak tomu protažení věnuji delší dobu. Je mi jasné, že se mi to bude hodit. U silových tréninků už to pro mě tak nutné není, ba naopak. Je to ztráta času a síly, kterou mohu využít určitě lépe.

Takže za mne rozcvička před cvičením určitě ANO, ale funkční, dynamická, rychlá a silově nenáročná. Nechci se zřídit ještě před tím, než vůbec začnu cvičit, ne? A jestli chce někdo argumentovat tím, že hrozí nebezpečí nějakého poranění, tak se zeptejte mého doktora, kolikrát za poslední dva roky jsem za ním přišel s tím, že mne bolí nějaký kloub, nebo sval.

Jak se na rozcvičky díváte vy??

Mějte fajn večer,
David

Fotoreport

Ahoj všichni!

Vím, že to tu poslední dobou moc nežije, ale znáte to. Přišlo léto a já mám i jiné zájmy, než jen něco psát na internet. To ale neznamená, že bych se na blog vykašlal. Vůbec ne. Jen ta aktivita bude prostě každý měsíc trochu jiná. Červen za moc nestál, uvidíme, co na to řekne červenec. Teď bych se ale ještě za tím červnem chtěl ohlédnout.

Dnes jsem začal už několikátý (fakt bych chtěl napsat číslo, ale nemám páru, musel bych se podívat) týden svého nového tréninku. Někdo by mohl říct, že na nějaké závěry je ještě brzy, ale na to já kašlu. Budu si dělat závěry, kdy budu chtít. A tady jsou velmi pozitivní. Trénink mi sedl, baví mne a co je na tom nejlepší, nezabírá skoro vůbec žádný čas. Ty 50-ti minutové návštěvy fitcentra člověk ani nepozná. Je to fajn. Navíc mám od soboty tréninky v úplně jiném prostředí a ta změna jde znát. Člověk má z toho cvičení zase trochu jiný pocit a není to na škodu. Na červen jsem opravdu pyšný. Co si pamatuji, to šlo podle plánu. Nemuselo se nic měnit, vymýšlet ani přehazovat.

Já jen doufám, že brzy budou fotky i z fitcentra co máme tady, ať je nějaká změna i na blogu. Navíc se chystám rozmotat ten obrovský uzel na boxovacím pytli a jít ho pověsit. Třeba ještě dnes. Třeba. Ten příjezd domů má jak světlé, tak světlejší stránky. Takové potréninkové obědy u babičky jsou k nezaplacení. Poslední tři dny to byl guláš, pak buchtičky s krémem a včera smažený květák. Nemůžu říct, že bych nějakým způsobem trpěl. To spíš po příjezdu domů a objevení tady tohohle.

To pivo v plechovce je druhořadé, to mi moc nejede. S Pepsi je to ale něco jiného. Zapřísahal jsem se, že všechny ty max a light nápoje pít nebudu. To není problém, protože doma máme asi 20 litrů obyčejné Pepsi. Ach jo. Ale dobře sem to vymyslel. Dám si skleničku před fitkem ke snídani a druhou po tréninku k jídlu. Tím mám vystaráno a večer mě to pak neláká. Nebo láká, ale dá se to vydržet. Musím to vydržet. Nerad bych přišel o to, na čem jsem poslední dobou tak dřel.

Tady tohle by mi aspoň přes ty prázdniny mohlo zůstat. Uvidíme. Do fitka chodím 6x týdně, tak to asi nebude problém ani s tím jídlem a pitím. Rozšířím si to o nějaké doplňkové aktivity a bude vystaráno. Snad zase někdy napíšu smysluplnější článek, kde se dozvíte třeba i něco opravdu důležitého. Snad. Ale i takové články jsou třeba. Musím se pochlubit, postěžovat si a říct, co je nového. Je to přece blog. Tak si užívejte pondělí, ať máte ten vstup do nového týdne co nejlepší!